Večerní zkouška skupiny My Dry Willow právě skončila. Zkušebna se nachází v českobudějovické čtvrti Suché Vrbné a často po zkoušce odvážím Pavla domů. Je pravdou, že mi už dlouho v hlavě leží myšlenka, kterou se právě chystám Pavlovi povědět, ale přesto ještě stále nevím, zda nastala ta pravá chvíle. Přesto se odhodlávám a to hlavně proto, že tuším, že Pavel se mnou hodně myšlenek sdílí, aniž bych mu je musel předem nějak obsáhle objasňovat. Z reproduktorů mého stařičkého Volva 740 se linou krásné tóny In Memory Of Elizabeth Reed, což je přímo noblesní píseň skupiny Allman Brothers Band.
"Pavle, což si takhle takovou písničku někdy zahrát."
"No, to by bylo přímo šikézní."
"Ale je ti jasný, že v My Dry Willow tohle nejde dělat."
Pavel souhlasně mručí a balí jointa, kterého jsme nemohli z prozaických důvodů vyhulit ve zkušebně My Dry Willow.
"To je škoda, ale s tím nic nejde udělat. Ale teď hul."
A tak mezi přemýšlením nad dovedením myšlenky dokonce a mocným raušem, ve kterém se právě ocitám, se odhodlávám.
"Tak uděláme takovou oddechovou kapelu, o muzikantech bych věděl."
A ačkoliv se Pavel nachází stejně jako já právě v poněkud rozkolísaném stavu a zahalen mocným dýmem, je očividně nadšen tím co se právě začíná rodit.
Tento krásný jarní večer roku 1999 se stal prvním dnem, kdy Smutný Karel, ačkoliv tento název ještě není na světě, začal dýchat svým naprosto pro mě do té doby nepoznaným tempem přímo zabíjejícím.
Volba se zdála neskutečná, ale vše vyšlo dle našich představ. S postem zpěváka jsme si nedělali starosti, protože jedinou volbou byl Hondejs. Souhlasil! Na post bubeníka konečně Dan, který s námi už prodělal svůj křest ve skupině 311. Paraplán někdy před 10 lety. Souhlasil a ba co víc. Přivedl na první zkoušku i Slima, se kterým jsme se často potkávali po koncertech v okolí Budějovic. Takže, kytarista k pohledání. A basa? S jejím obsazením jsem si nikdy pro tento případ nebyl jistější. Pavel. Nutno říct, že Pavel sám dobře věděl, kde je jeho pravý post. A to v My Dry Willow hrál krásně na Rhodesky a úžasně na foukačku. Tak znovu od dob Paraplánu začal Pavel honit prstíky po krku nástroje, který je mu určitě nejbližší. No a já na Hammondky a Petr Kučerů, který z nás toho měl za sebou nejvíce, včetně účinkování v Oceánu a Shalomu, na piano.